HANDFULS OF VAPOUR
sculptural interventions & sound
2012

Handfuls of Vapour is a site specific installation that looks to the history of the Školská 28 exhibition space in Prague. It creates a hole into history through discrete alterations of architectural space, and poetic illusions of the building’s original use. Drouin’s minimal intervention at Školská 28 disturbs the thin membrane of the building just enough to allow latent sounds and images to be revealed anew.

Built in 1939, the structure now occupied by Školská 28 was originally a factory for galvanizing metal, a procedure for weatherizing steel by using a combination of zinc and, until the 1960’s, the highly toxic chemical compound cyanide. Re-purposed and renovated in 1999, the Školská 28 building today shows little indication of its history.

For this installation Drouin has removed the glass ceiling tiles in the five large skylights, revealing the vaulted spaces above. These tiles are then stacked against the wall in ordered blocks. In the otherwise bare-wall gallery, our attention is drawn upward to the original architecture, which serve as faceted views to the sky, and structural echoes of the original factory.

Each skylight chamber is lit by a single low wattage bulb, bathing the compartments in a warm subdued glow, giving the opportunity to examine the inner steel structures. Visitors will also become aware of a quiet, persistent white noise, provided by small suspended speakers aimed upwards, and moving gently across the space. The soft electronic hissing acts as an artificial reference to the caustic chemical baths which originally sat below, the vapour rising up and collecting inside these five skylights.

….

Instalace Kanaďana Jamieho Drouina “Handfuls of Vapor/Trocha výparů” je kupodivu ve více než desetileté historii tohoto galerijníhi místa prvním vážnějším pokusem umělce zapátrat po tom, co se v Galerii Školská 28, dříve Komunikačním prostoru dělo. Proč vypadá právě tak? Co se tu událo před tím, než kdosi na této adrese začal s vystavováním současného umění? Jak nahmátnout zasuté stopy paměti místa, vtisknuté do atmosféry během posledních 80 let, ukázat na dějinou auru výstavního prostoru, aniž bychom se museli nutně probírat zaprášeným archivem fotografií a záznamů z kroniky?

Když přicházíme do galerie z ulice, míjíme dvojici gypsových rytířů v životní velikosti (dům se původně jmenuje U dvou rytířů), nad hlavou můžeme obdivovat kosmologicko- zednářsko – alchymistickou ikonografii stropních fresek. Na zadním dvorku pak najedeme funkcionalisticky střídmou a světlem prozářenou budovu galerie, nad níž se sklánějí na jedné straně vysoké stromy a na druhé trčí tovární komín. Budova, kde sídlí Galerie Školská 28, pochází z roku 1939, byla postavena v tragickém roce okupace Československa. Majiteli sloužila jako dílna pro řemeslnou výrobnu pro galvanizaci kovů. To, že se rozhodnul postavit dílnu v centru města a v sousedství poměrně luxusních bytů pro zámožnější měštany a plzeňské restaurace v přízemí a sklepech novorenesanční budovy je těžko pochopitelné. Jde totiž o technologii pokrývání povrchů kovu v roztoku směsí, obsahující zinek a vysoce jedovatý kyanid.

Industriální objekt byl umístěn na pozemek mezi budovu, sahající až k ulici V Jámě, která se pyšní zmíněným vysokým komínem a zvýšený terén velké, zraku téměř ukryté zahrady. Ta je patrně posledním reliktem původně rozsáhlého nezastavěného pruhu zeleně a dvorů mezi ulicemi Školskou a Štěpánskou, kde se kdysi říkalo U sedmi (nebo devíti) zahrad. Lehký průmysl v této oblasti Nového města je poměrně nečekanou podnikatelskou iniciativou. Školská byla totiž odnepaměti místem různých typů škol, sousedstvím, obsazeným cechy řeznického řemesla, operujících v nedalekých Masných krámech, které stály na kraji Karlova náměstí, kde je dnes budova Krajského soudu.
Dvorek budovy Školská 28 je z historického, morfologického, sociologického a topologického pohledu nesourodou srostlicí. Setkává se zde oblast vegetace opuštěné “horní” zahrady, kde lze předpokládat hnízda ptáků a hájemství hmyzu, průmyslová minulost, spojená s alchymistickou metalurgií kovů, podzemními prostory rozsáhlých hlubokých sklepů, odkud kanály v noci přicházejí na vzduch potkani a světem současného umění a hudby, migrující do interiéru bývalé průmyslové dílny v posledním desetiletí.

Nějakou doby potom, co byla metalurgická provozovna galvanizace uzavřena (možná z hygienických důvodů?), byla v roce 1999 budova podle projektu architekta Jana Mayera rekonstruována a pronajata Linhartově společností. Galerie Školská 28 tvoří vedle dalších tří kulturních institutcí, které se postupně do domu nastěhovaly nejstarší lokaci. Pravda je, že řada návštěvníků si ani neuvědomuje, že poměrně nedávno zde stály vany s elektrolytickým roztokem a jen továrně vyhlížející světlíky prozrazují původní funkci architektury.

Jamie Drouin se rozhodl pojmout celou budovu jako analyticko archeologický exkurz do genealogie stavby. Postupoval archeologickou metodou: odstranil skleněné kryty stropních světlíků a opticky propojil místnost s prosklenými stropními světlíky. Výplně z drátkovaného technického skla jsou v pravidelných sloupcích vyskládány podél zdí a v jinak prázdné galerii je pozornost diváka odkloněna k přemýšlení o původní sémantice prostoru. Geometrické výseky pohledu vzhůru na oblohu zároveň slouží jako reference na prvotní funkci budovy. Drouin pracuje hlavně s přirozeným denním světlem a doplňuje ho o jemné umělé osvětlení, které hraje výraznou roli po setmění. Stropní světlíky jsou vykresleny slabou žárovkou a nabízejí možnost prohlédnout si kovovou střešní konstrukci, pohledu diváka většinou nepřístupnou. Drouin jako zvukový umělec pracuje také se sónickým rozměrem interiéru: návštěvník je pronásledován neustálým tichým šumotem, vycházejícím z malých reproduktorů, umístěných ve světlících a namířených ke stropu. Elektronický sykot slouží jako metaforický odkaz a revokace chemických elektrolytických van, které stávaly dole na podlaze a z nichž se ke stropu stoupaly toxické kyanidové výpary a kondenzovaly se na sklech pěti střešních světlíků.

-Milos Vojtechovsky